Nechoď sama do tmy

Hudba a kozel

DAŠ! DAH! WAH!

Země stromy louky pole mraky taky okrajově
Hory lesy listí vody těsně k sobě nečekaně
Neviděné nespatřené netušené nezjevené
Cesty hudby temné světlé z vrchu dolů do stran vzhůru

DAŠ! DAH! WAH!

Noty zvuky slova rány hudba vraždí tebe sejme
Vítr jámy ptáci nebe prostor srdce nevyvede
Po stěnách se krade hudba temná světlá bílá černá
Kozel s kozlem hlavy dolů na provaze proti srsti

DAŠ! DAH! WAH!

V kůži kozla hudba sténá nevyřčená uloupená
V temné noci kozel ve tmě teskne svítí tiše trpí
Výkřik akord znění duní buší skučí ječí kvílí
Hudba hladí kope škrtí rytmus dupe řevem svítá

DAŠ! DAH! WAH!

Vlhko tráva listí mlha kozel leží zvíře chcíplo
Proto srsti hudbu pustit je s nim ámen ale hnedle
Kozel hubu rozevřenou hudba z huby prchá ven
Umořila hudba kozla přesto v kruhu jen

Do kruhu V kruhu Z kruhu
Hudba je v kruhu
Do kruhu V kruhu Z kruhu
Kozel je v kruhu

DAŠ! DAH! WAH!

 

Filip Topol
1982

Pojď do průjezdu

Pojď to průjezdu něco ti ukážu
Pojď to průjezdu něco ti ukážu
Pojď to průjezdu něco ti ukážu
Je tam lepší osvětlení
a vůbec tam neprší
Že tě tady na tý vlhký dlažbě baví stát
Přece tě nebudu přemlouvat
Kdo ví co seš vůbec zač
Když tady tak v noci sama stojíš
Pojď do průjezdu něco ti ukážu
Neboj je to bezpečný
Neboj já to jistím
V takový mlze a sama
Hele co seš vůbec zač?
Pojď do průjezdu
něco ti ukážu
Pojď do průjezdu
něco ti ukážu
Pak ti to dám na hraní
Jen ale musíš se mnou jít
Ve dvou se to lépe táhne a tak, znáš to
Tak se vodlep vod tý zdi
V tomhle vichru to je na zblbnutí
Pojď do průjezdu něco ti ukážu
Pojď do průjezdu něco ti ukážu
Pojď do průjezdu něco ti ukážu

 

Filip Topol
1986

Jen se tak projdi po městě

Jen se tak projdi po městě
Podívej se támhle a pak támhle
Třeba si něco i kup
Jeď tramvají a dívej se
Dávej pozor kam šlapeš
Támhle maj párek v rohlíku
a vedle by sis mohla dát pivo
Ale radši tam nechoď, fakt
neblbni, nechoď tam
Kdybys jela metrem
musíš si koupit lístek
a je tam průvan

Choď si po tom městě
Plno sekáčů čeká jen na tebe
Kup si cigarety
Nebo di klidně do kina
ale hlavně, prosím tě,
hlavně se přitom všem
nevotáčej za sebe
Kdo ví co za tebou
chodí za příšery...

 

Filip Topol
1986

Bezpečně

Bezpečně
zřetelně
ti říkám
zabal to

Dej na mě
poslechni
už to tak
přece nech

Co bys tim
zase chtěl
docílit
kdybys jel

Jinej kraj
jinej mrav
snad utéct
vod sebe?

To si piš
se nezdaří
jedna je
cesta pryč

Vod sebe
skrz čáru
krvavou
v zápěstí

 

Filip Topol
1982

Už je to let

 

Už je to let co sme se neviděli
že jo? Už je to ale let
Vůbec si se nezměnil
Víc kouříš, víc piješ
Víc žvaníš, míň jíš
Zhubnuls, ale jinak ses moc nezměnil
Ale už je to let co sme se neviděli
Že hledáš práci, že ses voženil?
Že máš syna? Že to de?
Kolikrát sem ti říkal
že to de
Že jezdíš rád rychle autem?
Že chodíš sázet na dostihy?
Že bys rád jel do Turecka?
Ale už je to let co sme se neviděli
že jo? Už je to ale let
Víc kouříš, víc piješ
víc žvaníš míň jíš
Že máš pěknou ženu
A už sis našel práci, která nese?
Že hraješ v dobrý kapele?
Že sis nechal opravit boty?
Zhubnuls ale jinak ses moc nezměnil
ale už je to let co sme se neviděli
Víc kouříš víc piješ
víc žvaníš míň jíš
tak proč ses proboha podřezal?

 

Filip Topol
1985

Jako kdyby jehla

Rychle jehla do stran bodá
Nožem proti jehle – to se podá

Nepřišla si zase ke mně
Zvoní země zvoní země

V igelitu modré tělo
co se to zas přihodilo?

Nechoď už!
Nekráčej!
Pálíš!
Di do noci!
Vem si taxíka!
Nestraš!
Neblábol!
Táhni!
Tumáš čerte kropáč!
Tumáš čerte kropáč!
Tumáš čerte kropáč!
Tumáš čerte kropáč!

Filip Topol
1985

Volá mi známá

Volá mi známá
abych hned přišel
celá rozechvělá
že něco neklape

Hlas se jí třese
telefon chroptí
"Proboha pospěš si
kdo to má vydržet?"

Začal sem jednat
rychle se oblík
vzal si peníze
a vyběh ven

Co se to děje?
Ach jó.
Co se to děje?
Ach jó.

Venku leje
chytám si taxi
úplně mokrej
cejtim pach kouře

"Jen proboha rychle
ať není pozdě!"
Znuděně pokejvá
auto se rozjede

V taxíku kouřim
dívám se ven
nalevo napravo
šedivej déšť

Co se to děje?
Ach jó.
Co se to děje?
Ach jó.

Už sme na místě
rychle mu platim
rozrážim dům
po schodech nahoru

Celá ubrečená
mi votevře
za ruku chytí mě
táhne mě dál

Stojíme v kuchyni
na židli ukáže:
"Od rána to tu je
furt mě to sleduje...!"

Židle je ale
úplně prázdná
Tiskne mě zuřivě
"Vidíš to, co já?"

Co se to děje?
Ach jó.
Co se to děje?
Ach jó.

Vzal sem ji do parku
zvracela z lavičky
najednou stará
a unavená

Oči jí vyhasly
zírá před sebe
neví kam s rukama
je slabá v kolenou

"Odpusť mi příteli
včera sem přebrala
sem celá pitomá
dlouho sem nespala."

Choulí se choulí
neštěstí samota
na město padá déšť
déšť a temnota.

 

Filip Topol
1986

Nechoď sama do tmy

Nechoď sama do tmy
Bude tě to stát
Ve městě sou lidi
temný akorát

Dotkla ses jich!
Bála ses!
Strašná exploze!
Noc rozevřená!
Plná purpuru
a rozšklebených květů!
Vem si mě vem!
Nes mě nes
Tam a tam!
Teď a hned!

Jsi úplně bílá
Neměla si chodit
U řeky si měla
svoje zuby cenit

Město tě uneslo!
Zmizela si jak pára
nad hrncem!
Ztratila ses
a křičelas
zdrátovaná
a úpějící:
Vem si mě vem!
Nes mě nes!
Tam a tam!
Teď a hned!

 

Filip Topol
1986

Před zrcadlem

Stojím před zrcadlem
dívám se na sebe
něco tu nehraje
mám chuť se políbit
zelená se zelená
v zrcadle tvář neznámá
jak se k ní přiblížím
věc divná se stane
cosi mě pevně sevře
dovnitř táhne

Komická věc se stala
vidím sebe ze zrcadla
ze zrcadla před zrcadlem
sebe vidím stát
stal jsem se svým odrazem
žiju teďka nadvakrát

Stálo mi to za to?
Ze sebe dva udělat?
Proboha, to teď budu
dvakrát existovat?
Jako kdyby to jednou
zrovna nestačilo
co mám teda dělat
zrcadlo mě pohltilo
jsem zaslíben věčnosti
ve skleněné pevnosti

Komická věc se stala
vidím sebe ze zrcadla
ze zrcadla před zrcadlem
sebe vidím stát
stal jsem se svým odrazem
žiju teďka nadvakrát

 

Filip Topol
1986

Zase den

Od rána
se válím
v posteli
zarmoucen
všední den
co má bejt?
strašlivá choroba
skočila
mi na hřbet
miláčku
zatáhni
záclony
venku je
zase den

Ach, jsem tak nemocný
ach, jsem tak ubohý
ach, jsem tak nešťastný
miláčku, lehni si!

Nějak jsi ožila
ty to chceš zase
vždyť bys mě zabila
miláčku, vstaň!

Na mou nemoc
léku není
je to snad legrační
syndrom civilizační
miláčku, vstaň!

Neštěstí naštěstí
nechodí po horách
ale po řekách

 

Filip Topol
1984

Žiju

Jsem tady, nevím jak dlouho
musím umřít, nevím kdy
putuji a nevím kam –
při tom všem je mi docela dobře,
i když sám nevím proč.

Den vychvaluj až navečer,
ženu až bude po smrti,
meč po bitvě,
led až když po něm přejdeš řeku,
svět nevychvaluj dřív, než vystřízlivíš.

Hřeb drží podkovu
a bez podkovy se neobejde kůň,
bez koně muž,
bez muže hrad,
bez hradu zem.

 

anonymní německý autor z 12. století
překlad Ivan Wernisch

Viselec

 

Nějaký bůh mě chyt za vlasy, přitáhl si mě blíž.
Škvařil mě v modravých voltech jak proroka v poušti.

Jako když ještěrka mrkne, ucukly z dohledu noci:
svět holých bílých dnů, nikde stín, nikde houští.

To mrchožrout, sup nudy mě přibil na ten kříž.
Taky by udělal to, co já, kdyby byl v koncích.

 

Sylvia Plathová
1963
překlad Jan Zábrana

Zavři

Zavři ta okna
a přimkni závoru
venku je jim těsno
to hlasy se přišly ohřát
ze tmy kde bloudí

Zavři ta okna
jejich nehty jdou po skle
zavři ta okna
to není vítr
kdo rozechvívá tabulky
zavři ta okna
to není mráz
zavři ta okna
kdo na ně dýchá
tma venku ztěžkla
zavři ta okna
a upevni okenice
asi jen smrt
jde takhle potichu
černé peří na prahu
a drápek na skle

 

Jáchym Topol
1983

Co zpívala kačina Anga

Na kukuřičná pole prší
a motýlí dívenky
se míhají
sem a tam.
", jak se smějí:
Á-ha, ha-há,
ó-ah, e-ló!
Jak kukuřici škádlí,
když zpívají:
"-o, o-hó,
ó-he, e-ló!

 

Indiánská poezie
parafráze Ladislav Novák

Slova

Sekery,
po jejichž úderu zvoní les,
a ty ozvěny!
Ozvěny prchající
z jednoho středu jak koně.

Míza
tryská jak slzy, jak
voda toužící
znova scelit své zrcadlo
nad skálou,

která se drobí a mění,
bílá lebka,
pozřená zeleným plevelem.
Po letech
je potkávám na silnici – –

slova vyprahlá a bez jezdců,
neúnavný klapot kopyt.
Zatímco
ze dna tůně životu vládnou
utkvělé hvězdy.

Sylvia Plathová
1963
překlad Jan Zábrana