Sbohem a řetěz

Sbohem a řetěz

Sbohem a řetěz
bohužel
nebyla bouřka

Tam pod kulatou mezí
jsou uzamčená ústa
a šaty na bříze

Sbohem a řetěz
a teď to máš
a teď to vidíš
bejby malá
teď to máš
když si se vdala

Tam ve spodních dvířkách patníku
zdá se bejt oběh piva
víc než jasnej

Sbohem a řetěz...

 

Jan Ptáček a Jáchym Topol
1985

Rád bych ti to vyprávěl

Miláčku tohle
ráno ti všecko povím

Miláčku tohle ráno
budu šíleně něžnej

Miláčku tohle ráno
budu a budu a sbohem
všechno ti to povím

Rád bych ti to vyprávěl
jo strašně rád
strašně rád bych ti to vyprávěl
ale nějak nemám sílu
sem zkrátka unavenej
včera sem měl koncert
a spal sem v telefonní budce
ale dneska pudu domu

Včera se mi ňák nechtělo
hodim se do kupy
a povim ti to třeba zejtra
ale dneska už fakt nemůžu
sem nějakej tuhej
ale jak rád bych ti to řek
taky mám dneska rande
tak se musím hodit do parády
znáš to
fakt je mi to líto
chtěl bych ti to říct
ale jak ti mám něco říkat
když se tady furt válíš – chrápeš
a neposloucháš?
Miláčku už ti nikdy nic neřeknu
fakt ani náhodou
ani náhodou

 

Filip Topol
1987

Procházka

My sme přece
divná mládež
frustrovaná
generace

To je láce
bez legrace
tahle divná generace

Různý tyhle
beznaděje
pravda se
přece děje

Co se to
s náma děje
kam tohle
všechno spěje?

Životní pocity životní jistoty
kam se poděly kam zmizely
eště tak aby to holky věděly
ty holky aby to věděly
třeba sestry Kafkový aby to věděly
to bysme teda dopadli
kam bysme to přišli
a kam vůbec deme
vždyť je to všude stejný
všude to protejká
mezi prstama

 

Filip Topol
1987

Tři noci

Tři noci nespíš
a pak se divíš
že jim naskakuje husí kůže
když je míjíš

Třeba tuhle jak ses votřel
vo tu žensku v krámě
Já vím čistě jen náhodou
ale jí pak tlačila můra
a byla nevrlá na svý děti

Tři noci nespíš
a pak se divíš
že se tvý přítelkyni dělá špatně
když se jí snažíš políbit
a říct něco hezkýho
nevím proč jí to furt říkáš
že jí neopustíš
když si to už dávno udělal

Tři noci nespíš
a pak se divíš
nechápu jak můžeš bejt
tak vyrovnanej a harmonickej
při svým způsobu života
bereš snad kouzelný kolečka
nebo si čárkuješ ruce
v tom to nebude
buď si se úplně pomát
nebo tě nějaká bytost
se zelenýma očima
a vlhkými rty
prstem bodla do srdce
svým nehtem
ti tam narýsovala
pěšinku k cvakajícím zubům

Tři noci nespíš
a pak se divíš
rád telefonuješ se svou dívkou
po ránu zčista jasna úplně nahej
jak Adam zkrátka
Tři noci nespíš
a pak se divíš...

 

Filip Topol
1987

Krahujec

Krahujec na nebi
dívá se na sukni
dlouze ji prohlíží
zkoumá i dotykem

Jemně ji shrnuje
tančí i pohledem
pomalu vdechuje
krůpěje bezmoci

Když ji uchopí
cosi se zachvěje
v závěji výkřiku
pláčou mu perutě

Vezme ji do drápů
vynese vzhůru
podivný prsten
dostalo nebe

 

Filip Topol
1987

Vymeť mě koštětem

Nikdy bych ti nevěřil
kdybys mi důkaz nedala
že si mě naprosto
zlehka a pomalu zabila
Nikdy bych ti nevěřil
takže sbohem a nekoukej
jen sem trochu zvědavej
jó, jen sem trochu zvědavej

Vymeť mě koštětem
vedle chodníku
až budu jak ryba
dusit se v rybníku
shrábni mě na lopatku
a vyhoď do koše
nebo vem na to nůž
bude to košer
všechnu krev ven
ať jsem jak stínítko
průsvitným netopýrem
kuřecí stehýnko
pak prostrč mě
klíčovou dírkou
bude to znamení
že stojím na zemi

Teda fakt co si to vyvedla
dyť je to trestný
když si nožem párala
to co si nešila
Totiž moje břicho
není tvoje břicho
takže pro příští milý
slib další perfect day

 

Filip Topol
1987

Russian mystic pop op. I.

Sou kleště
sou háky
rodinný vobědy

Neuplyne
hodina
je tu hrůza rodinná

Sou vztahy
sou svazky
rodinný klepeta

Každej svojí
pravdu má
je tu hrůza rodinná

Držte spolu
pohromadě
všechny rodiny

Ať vzkvétá
ať bují
hrůza rodinná

Máma táta
brácha já
šli sme včera do kina

To by jeden
nevěřil
v kině hrůza rodinná

 

Filip Topol
1987

Vím že si někde uvnitř dítě

Vím že si někde uvnitř dítě
vypadáš nádherně
piješ víno
vaříš a lovíš chlápky
máš jemný vrásky jemný
až přesto vím
že si někde uvnitř dítě
Vztekáš se zbytečně
jen mě to dojímá
tak mi pomoz
pomoz mi od toho
jako kdybys nemohla

Prší a
vztekáš se zbytečně
protože vím
že si někde uvnitř dítě
Něco mě od tebe odtrhlo
něco mě k tobě svázalo
tak mi pomoz pomoz mi
lidi o tobě říkaj
že seš moje femme fatal
ale já vám
že si někde uvnitř dítě

já to vím
já to vím
a nikdo mi to nevezme
ani ty ne
a já ti to brát nebudu
jen mi pomoz
zkus si ten příběh
protože vím
že si někde uvnitř dítě

 

Filip Topol
1987

Děťátka

Sedí v sedle
a na dvorku řádí děti
pošťuchují se a zlobně kose se dívají
chichot kumpárny a odřeninky v zákoutí prstíků
zešepotatělé údery do měkkých bříšek
a od ucha přes nos teče malinovka

Voní surovým mýdlem
pachem bez názvu
trička vlají
vítr v kučerách
zlomyslné blesčíky v koutcích
jemně narýsované vrásky
předběžně narýsované stopy

Nevadí že havran nad hlavičkami
jak deštník je černé křídlo
zametá starosti
a děti dovádějí
šup tenisku do písku
umouněnou bradu vyzývavě
s klíčem na krku
místo sexu dlažebkou do okna
ale i hrátky na doktora
důležitost výzkumů
vědy a první doteky vesmíru
surový vtip
jako stříbro se zachvěje na dvorku
a chichot myšek
co vtip to miknutí ocásku
nejlepší je si vyhlédnout cizince
a se slušnou vizáží mu říkat sprostá slova
to je pak chichotu v průjezdu
na tričku skvrna
jak pavouček podzimní nezávislosti
šup keckou do uhlí
a na ty tvý zasraný polobotky
ti plivnula spolužačka
chci psa chci psa chci psa
Nic nevadí že havran nad hlavičkami
tvůj otec je žebrák
tvůj dědek je žebrák
a dlažebkou do okna
prstem rejt po tvářích zdi
a poplašňák na koleje
doplivnul sem nejdál
a budu pyrotechnikem

Hrají si na dvorku
mouchy si na ně sedají
přes ukecané brady
na klepadle na koberce koutkem oka
kotoul udělám
už jí rostou prsa
bože tak špinavý nehty sem eště neviděla
stejně nebudu sportovec
ty děti bzikaj na dvorku
páchnou potem a prachem
mají cihlovou barvu
a pak máma slinou v kapesníku
otře ty huby rozšířené v údivu a nechuti

Děťátka cihlová
s mírným sadismem
chytáme mouchu
pářeme jí letadýlka u kyčlí
oheň je tady dobrá věc
hřeje ale hlavně pálí
viď tý brďo
vzrušující byla třídní učitelka v plavkách
já sem jí miloval
ne já
ty blbče sem už nikdy nevstoupíš
až se ti vysere holub na tašku
a naprší a uschne ty chytráku
čet sem už v pěti

Hrají si na dvorku
a nic nevadí že havran
zametá křídlem
potahuje neprůhledným filmem
z kterého pomalu ukapává ten dětský jed
rošťačí na dvorku
omámení vlastní mocí
rozhodují o důležitých věcech
co je proti tomu Hitler Stalin
Den nezávislosti nebo Jom kippur

Tak takové děti
si hrají na dvorku mého mozku

 

Filip Topol
1987

Útlá baba

Venku se snáší den
Útlá baba vedle mne
ohmatává chléb
a na zbytcích mého mozku
září úsměv
úsměv mé milé
pitomosti mého života
jdou jen velmi něžně
překlenout
pitomostí mé smrti
a pak se ponořím do úsměvu
a budu pozorovat
jak se snáší den
uvězněný ve světlíku
nahý šílený
v dotyku s oraným polem
Moje milá má břicho borůvky
moje milá patří ke chráněné zvěři
moje milá je moje milá
Snáší se den
a jen v mé černé hlavě
svítí jen malinký
daleký bod –
holubí oko

Filip Topol
1990